PSI V NAŠÍ RODINĚ 

První pejsek, který s námi žil, byl kříženeček, který se k nám dostal záhadným způsobem a  dobrý rok jsme naivně čekali, až z něj roste ten slibovaný „vlčák“.  Když nám odešel a já si vydyndala v patnácti štěně německého ovčáka „s papíry“, nestačila jsem divit, jak rychle roste opravdový „vlčák“. Tehdy jsem vůbec netušila, že Pan pes Argo není žádná hračka, ale jak svým původem, tak povahou je opravdový pracovní pes. Jeho temperament a chuť do práce by utahali mnohem schopnějšího psovoda, než jsem tehdy byla já. Dnes se těmto vlastnostem říká „drajv“, tehdy to vyžadovalo 10 km na kole před každou návštěvou cvičáku, aby se aspoň trochu utahal a zklidnil. V roce a půl jsme složili ZVV1, ale na víc jsem neměla ani sílu, ani čas. Z Argy se stal vzorný rodinný pes a k nám přestaly chodit všechny návštěvy. Zapomněla jsem podotknout, že byl tak trochu lidožrout, což se tehdy u NO tiše předpokládalo. Osmiletého Argu nám otrávili na zahradě, kterou nám v posledním roce života hlídal před nenechavými spoluobčany. Několik let jsem v sobě nesla vzpomínku na tohoto „pana psa“ a netroufala si vzít dalšího. Získala jsem velkou úctu k pracovním německým ovčákům s tím, že to opravdu není pes na hraní, ale nabitá zbraň, která potřebuje každý den několik hodin práce. Tiše jsem několik let toužila po psu a nechtěla žádnou malou „fifinku“. V té době jsem měla malé dítě, takže to musel být pes k dětem. Volba padla na boxera Arona, který sice nikdy nechodil na cvičák, ale byl to pes poštovní, který každý den roznášel s mou matkou poštu, a ráno, když jsem odešla do práce, hlídal hodinku dceru, než si pro ně oba máti přišla. Aron také umřel v osmi letech, ale na srdeční kolaps.

Tentokrát jsme už nečekali několik let, ale hned za tři týdny jsme si jeli pro nové štěně, které mělo splnit mou touhu po psu podobném německému ovčákovi, ale ne tak ostrému. Z Budišova nad Budišovkou jsme si ze stanice  Alkyra  http://www.alkyra.estranky.cz/ přivezli půlročního tervíka Benžiho, bratra pejska mé kolegyně. Trvalo mi přes rok, než jsem zjistila, že doma nemám chlupatého německého ovčáka, ale něžného, citlivého chlupáče s obrovskou láskou k lidem. Díky němu jsem poznala spoustu „psích“ lidí, mimo jiné na belgičáckém táboře ve Vrbně pod Pradědem svou kamarádku Šárku Stejskalovou – nyní Mikoláškovou a jeji krásnou grenku Henrietu Bonte. Do Vrbna za ní přijel její ženich Exan z Kremnických lúčok a závěr byl jasný – do rodiny přišel další, tentokrát černý belgičák Arway Gren z Henrisaru  http://zhenrisaru.cz/. Oba belgičáci byli od sebe o rok a užili si společně spoustu legrace až do doby, než se můj muž odstěhoval a Arwu odvedl ke svým rodičům, kde nyní tráví svůj psí důchod.

Benži po desátém roce začal být nemocný, měl potíže s játry a tumory na konečníku. V jedenácti letech byl na operaci a já nevěřila, že se dožije dvanácti let. Hrozně jsem se bála okamžiku, kdy mi odejde, protože jsme spolu prožili kus života a to nejen na cvičáku, ale i v lese a na horách. Poslala jsem tehdy jeho foto majitelce jeho otce Boye z Krumlovského údolí,  a tak jsem se seznámila s Beatou Štýbrovou, jednou z nějúspěšnějších chovatelek belgických ovčáků u nás www.deabei.com. S ní jsem si pak několik měsíců dopisovala o své představě tervíka – tedy chlupatého maliňáka, se kterým bych mohla cvičit.  V pracovní vlohy jsem doufala u štěněte po Beatině Delphině Erlander. Těšila jsem se tak usilovně, že když Delphinka poprve nezabřezla, nevydržela jsem to a jela si alespoň pro poslední štěně po Anné Oridix. Tak k nám přišel Moloko Deabei.

Nechtěla jsem exterieráka, ale pracáka, má představa byl velký, statný pes, se kterým budu cvičit a toulat se po lesích. Loko opravdu narostl v  pěkný kus psa, donutilo mne to k tomu, abych jej neschovávala doma, ale vystavila jej. A tak spolu místo po lese jezdíme po výstavách. Přednost ale dávám výcviku a podařilo se nám zatím složit několik malých zkoušek.

A nemohu opomenout poslední přírůstek do smečky, byť už je to fenečka mé dcery, šeltinka Gerrie ze Skalní vyhlídky http://www.zeskalnivyhlidky.wz.cz/, která u nás bývá stejně několik dní do týdne.